Daňová politika
Téma č. 21
Daňová politika
historie daní
ve 13. století byla daň jako povolená loupež, neexistovali daňové zákony, nikde nebylo evidováno kolik vybírat
v 17. století byla daň jako platba za vykoupení míru, daň sloužila k financování armády, měla zabezpečit mír ve státě
v 19. století byla jako platba na ochranu života, měla sloužit k zabezpečení obrany obyvatelstva, už byl určitý systém
daň a daňová technika
daň
- platba ve prospěch SR
- platba povinná, nedobrovolná, vynucená
- platba finančně nenávratná
- platba neekvivalentní – nevíme co přesně za odvedenou daň dostáváte
- platba neúčelová – nevíme na jaký účel bude daň použita
- platba opakovaná – opakuje se v nějaké časové periodě
daňové pojmy
daňový subjekt – v zákoně musí být definováno kdo je plátcem daně, musí být jasné kdo je poplatník a kdo plátce
opletník – je ten na koho doléhá daňová povinnost ( v obchodě jsem poplatník)
plátce – je ten, kdo odvádí daň do státního rozpočtu
daňový objekt – v zákoně musí být přesně stanoveno co je předmětem zdanění
daňová sazba – v zákoně musí být uvedeno jak vysoká je daňová povinnost
lhůta splatnosti – zákon uvádí do kdy má být splněna daňová povinnost
sankce – v zákoně musí být přesně definováno co se stane když daň nebude odvedena ve správný čas a ve správné výši
daňové principy
- soustava teoretických pravidel, která určují jak má být stavěna daňová soustava
1) daňové neutrality – neměnný parametr, nemá ovlivňovat procesy hospodářství
2) daňové univerzality – daň má mít minimální počet vyjímek
3) daňová pružnost – daň má reagovat na výkyvy hospodářského cyklu
4) daňové výnosnosti – daň má být stanovena tak vysoká aby byla dostatečným příjmem do státního rozpočtu
5) daňové spravedlnosti – a) vertikální – osoby se stejným poplatním příjmem mají platit
stejně vysoké daně
b) horizontální – poplatníci s vyšším příjmem mají platit vyšší
daně
6) daňové únosnosti – daň má být stanovena tak vysoká aby jí poplatníci byli schopni platit
7) daňové spravovatelnosti – stát má mít dostatek prostředků aby mohl daně vymáhat a kontrolovat
konstrukce daňových sazeb
- daňová sazba určuje jak má být vysoká daňová povinnost
- možno stanovit procentem
1) procentní sazba – daňová povinnost je stanovena procentem
- nejpoužívanější způsob
2) absolutní částka – stanovena přímo
- stanovena silniční daň
3) stanovení rozdílem – daňová sazba by byla stanovena jako rozdíl dvou částek
druhy sazeb
1) lineární sazba – každý přírůstek příjmu je zdaňován stejným způsobem výše sazby se nemění
2) progresivní sazba – každý přírůstek příjmu je zdaňován vyšší daňovou sazbou, jediná u nás používaná
a) stupňovitá
b) klouzavá
c) mírně klouzavá
3) degresivní –pouze teoretickým modelem není používána, odporuje principu daňové spravedlnosti, každý přírůstek daně by byl zdaňován nižší daňovou sazbou
Progresivní stupňovitá sazba
příklad:
příjem 0 – 100 000 sazba 10%
100 001 – 200 000 20%
- vzniká princip daňové tvrdosti
- příjem 100 000 bude zdaňován 10% a příjem o 1 Kč víc 20% = odporuje principu daňové spravedlnosti
- daňová spravedlnost odstraňuje klouzavá a méně klouzavá sazba
progresivní klouzavá sazba
daňový základ 0 – 100 000 sazba 10%
100 001 – 200 000 10 000 + 20% z. částky nad 100 000
příklad1:
100 000 – 10 000 daňová povinnost
105 000
5 000 – 20% z 5000 = 1000
daňová povinnost je 11 000
příklad 2:
200 000 – 40 000daňová povinnost
260 000
60 000 – 30% z 60 000 = 1800
z 89 000 je daňová povinnost 8900
mírně klouzavá sazba
daň. základ 0 – 100 000 sazba 10%
100 001 – 200 000 10 000+ 20% z částky nad 100 000
daňová soustava
druhy daní – přímé, nepřímé, reálné
přímé daně – jsou to takové daně, u kterých nelze odlišit osobu poplatníka
nepřímé daně – můžeme odlišit osobu poplatníka a plátce např. DPH
reálné daně – jsou placeny na základě vzniku nějaké události například dědická daň, daň z nemovitosti, silniční, darovací
v ČR je možno platit jen výše uvedené daně
správa daní
- právo činit opatření potřebná ke správnému zajištění, stanovení a splnění daňové povinnosti, patří sem:
a) právo vyhledávat daňové subjekty
b) právo vyměřit daně
c) právo vybrat daně
d) právo vyúčtovat daně
e) právo vymáhat daně
f) právo kontrolovat daně
legislativní orgány
- správu daně vykonávají správci daně = státní orgány( finanční úřady, ministerstvo financí, ředitelství, celní úřady – vybírají DPH při provozu)
- daňový subjekt = poplatník, který nesplnil daňovou povinnost
- třetí osoby = svědci, soudní znalci, účetní, auditoři,
daňové řízení – soubor úkonů, které vedou ke stanovení a splnění daňové povinnosti
zásady daňového řízení
a) zákonnosti – celé daňové řízení musí probíhat podle daňových zákonů
b) součinnosti – součinnost mezi správcem daně a daňovým subjektem, daňový subjekt má povinnost napomáhat správci daně při dokazování
c) neveřejného řízení – stanový zákaz přítomnosti každé jiné osoby která není účastníkem daňového řízení
d) mlčenlivosti – všichni účastníci řízení jsou povinni na veřejnosti zamlčet veškeré skutečnosti které vyplynuly z daňového řízení
dělení daňového řízení
a) přípravné řízení – shromažďování důkazů, má vést k objasňování viny či neviny daňových subjektů
b) vyměřovací řízení – stanovena výše daňové povinnosti, stanoven termín splatnosti
c) placení daní – má povinnost zaplatit částku která mu byla stanovena ve vyměřovacím řízení
d) vymáhací řízení – má správce daně právo vymoci zaplacení daňové povinnosti soudní cestou
DPH a její předchůdci
DPH = odváděno při každém prodeji zboží, částka DPH je zahrnuta v ceně zboží