24. České drama od jeho počátků do konce 19. století
24. České drama od jeho počátků do konce 19. století
Počátky českého dramatu sahají do konce 12. století. Témata byla čerpána z latinských textů o smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Byla psána latinsky. Vznikaly pašiové hry - hrány o Velikonocích. První české drama se nazývá „Mastičkář“ a vypráví o třech Mariích, které jdou pro vonné masti a chtějí nabalzamovat Kristovo tělo. Je zde ukázán obraz středověkého tržiště a šarlatánství prodavače mastí a léků. Je zde použit jazyk knižní a oproti tomu také jazyk hovorový až vulgarismy. Proto se toto drama nesmělo hrát v kostelech a hrálo se na ulicích.
Během renesance a humanismu zpracovával hry s biblickými náměty Karel Kyrmezer, jednou z nich je „Komedie o bohatci a Lazarovi“. Novočeské divadlo bylo ve svých počátcích určeno především lidovému divákovi, česky se ale hrálo až od roku 1786.
V dalších staletích se české drama většinou rozvíjelo jako žánr pololidový, který si lid dále adaptoval a udržoval. Přibližně v polovině 17. století se objevilo divadlo loutkové. Nejstarší repertoár tvořily hry s mezinárodními náměty (např. o Faustovi, o Donu Juanovi apod. ), později i náměty české. Nejznámějším českým loutkářem byl Matěj Kopecký.
Zajímavým dramatickým činem byly dramatické pokusy Jana Ámose Komenského, které měly zaměření didaktické a měly prohloubit znalost latiny u žáků. Komenský napsal soubor her „Schola ludus“ (Škola na jevišti).
V polovině 18. století vzniká v českém prostředí nový dramatický druh – lidová hra se zpěvy. Lidové drama jednak dále navazuje na náboženské hry, zvláště velikonoční a vánoční, jednak vytváří nový druh – hru dobrodružnou (např. „Komedie o turecké vojně“)
V době národního obrození se nachází počátky obrozeneckého divadla. Mezi jeho hlavní úkoly patřilo zajištění pravidelných českých představení, vychovávání českých herců a vytvoření českých her. Hry měly vliv na národní uvědomování lidí.
V divadle v Kotcích se hrálo od roku
Jedním z dramatiků této doby byl Václav Thán. Psal nová historická dramata „Vlasta a Šárka“ nebo „Břetislav a Jitka“ . dalším dramatikem je Václav Kliment Klicpera, který psal veselohry např. „Divotvorný klobouk“ nebo „Hadrián z Římsu“ a Prokop Šedivý, který je autorem děl např. „Masné krámy“ a „Pražští sládci“
V této době se psaly hry rytířské, pohádkové, historické a hry ze současnosti.
Další rozmach českého dramatu nastal v době vyvrcholení národního obrození. Jednou z ústředních postav byl Josef Kajetán Tyl, který je autorem her ze současnosti jako např. „Paličova dcera“ nebo „Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka“ kde zazněla naše současná státní hymna „Kde domov můj“, dále her historických jako např. „Kutnohorští havíři“ nebo „Jan Hus“ a dále her s pohádkovým námětem, kde nejznámější je „Strakonický dudák“.
Od 80. let 19. století začal pro divadlo tvořit také Jaroslav Vrchlický. Asi nejznámější je jeho komedie „Noc na Karlštejně“ a z řeckých mýtů čerpající trilogie „Hippodamie“
Z dramatické tvorby Julia Zeyera se dodnes nejvíce hraje pohádka „Radúz a Mahulena“
Alois Jirásek je dalším významným dramatikem konce 19. století. Husitstvím se zabývá v trilogii „Jan Hus“ , „Jan Žižka“ a „Jan Roháč z Dubé“. Mezi jeho hry ze současnosti patří „Vojnarka“ a „Otec“. Jeho nejhranější hrou je pohádková „Lucerna“
Roku 1968 byl položen základní kámen Národnímu divadlu. Národní divadlo bylo dokončeno roku 1881, ale ještě téhož roku vyhořelo. Definitivně bylo otevřeno roku 1883. Jeho výstavba je spojena se jmény malířů Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Václav Brožík, Vojtěch Hynais a sochaři Josef Václav Myslbek, Bohuslav Snirch a další.
Ředitel ND prosazoval především realistické drama. Ladislav Stroupežnický zde uvedl veselohru „Naši furianti“ dále do repertoáru přispěla Gabriela Preissová tragédiemi „Gazdina roba“ a „Její pastorkyňa“. Klasikou českého realistického dramatu se stala „Maryša“, která je dílem bratří Aloise a Viléma Mrštíkových.